Karel Janeček: Kontrapunkt (1945–1948) II – Kritická analýza zapomenutého spisu
shrnutí článku
V letech 1941–1946 působil Karel Janeček jako profesor skladby na Pražské konzervatoři. Zde začaly vznikat jeho velké teoretické spisy – Základy moderní harmonie (psáno 1942–1949) a Kontrapunkt (psáno 1945–1948). V předmluvě knihy Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie z roku 1968 je poznámka, že navazující spis Skladatelská práce v oblasti kontrapunktu je již zčásti vypracován. Žádný takový spis však nevydal a ani v pozůstalosti se nezachoval. Jedním z cílů této studie je odpověď na otázku, zda nedokončenou učebnici kontrapunktu mohl pokládat za základ této nové práce. Dalším z cílů je komparace se dvěma zásadními předchozími českými pracemi o kontrapunktu – Nauky o kompozici (1880–1884) F. Z. Skuherského a Nauky o kontrapunktu, imitaci a fuze (1936) Otakara Šína.
Navazující část studie pojednává o problematice imitační techniky a káno- nů a končí úvodem do instrumentálního kontrapunktu. Kánony tvoří podstatnou část Kontrapunktu a na zvládnutí této techniky autor kladl velký důraz. Originalitou spisu je odlišení tradičního převratného kontrapunktu od kontrapunktu přenosného. Přenosný kontrapunkt je definován jako melodie (hlas, kontrapunkt), která melodicky i harmonicky vyhovuje danému cantu firmu (c.f.) jak v původní poloze, tak i v poloze posunuté o určitý interval výš nebo níž. V úvahách o kontrapunktických technikách Janeček došel i k novému pojmu tzv. dvojznačného kontrapunktu. Označil tím takový typ kontrapunktu, který by se hodil současně ke dvěma c.f., tzn. odpovídal by dvěma melodiím, které mají přibližně stejnou délku, tonální a metrickou příslušnost.
Klíčová slova: teorie kontrapunktu; imitace; kánony; instrumentální kontrapunkt
Kompletní text k tomuto článku najdete v tištěném vydání Hudební vědy 3/2020.