Postava kněžny Libuše v německých a českých operních libretech 19. století
shrnutí článku
Postava kněžny Libuše v opeře střední Evropy 17. až 20. století představuje pozoruhodný a komplexně dosud nezmapovaný fenomén. Přítomná studie se zaměřuje na tři německá libreta vzniklá v desátých a dvacátých letech 19. století (Heinrich Eduard Josef von Lannoy: Libussa, Böhmens erste Königin, 1819; Joseph Karl Bernard: Libussa, 1823; Johann Ludwig Choulant: Libussa, Herzogin von Böhmen; 1823), a na tři, resp. čtyři libreta česká (Josef Krasoslav Chmelenský: Libušin sňatek, 1832; Josef Wenzig: Libuše, 1866/1881; Ema Destinnová: Kněžna Libuše, 1913; Nastolení Libušino, 1923). Studie se ve srovnávací perspektivě soustředí na motivický rozbor libret, která zasazuje do německého a českého literárního kontextu.
Studie zároveň sleduje odlišnou funkci, kterou postava kněžny Libuše zaujímala v německém a českém prostředí. Zatímco v případě německojazyčných libret jde především o napínavý romantický děj, česká libreta směřují ke korunovační opeře, jejíž politické poselství se obrací jak k vládcům, tak především k národu, jenž jejich prostřednictvím sleduje sebe sama, svou minulost, přítomnost i budoucnost. Tímto aspektem se od Bernardova libreta zřetelně odlišuje již Chmelenského text, tendence k reprezentativnosti pak vrcholí ve Wenzigově libretu jako realizace „slavného tableau“ a doznívá u Emy Destinnové v době, když již byla značnou částí kritiky (nikoli však diváky) vnímána jako anachronismus.
Klíčová slova: operní libreta; Heinrich Eduard Josef von Lannoy; Libussa, Böhmens erste Königin; Joseph Karl Bernard; Libussa, 1823; Johann Ludwig Choulant; Libussa, Herzogin von Böhmen; Josef Krasoslav Chmelenský; Libušin sňatek; Josef Wenzig; Libuše; Ema Destinnová; Kněžna Libuše; Nastolení Libušino