Hudební Věda

Editorial

Novým vydavatelem časopisu Hudební věda se od 1. ledna 2019 stal Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i. (dále ÚDU AV ČR). Časopis, jehož historicky první číslo vyšlo v roce 1964, si nadále zachovává charakter čtvrtletního odborného periodika. Do aktuálního ročníku vstupuje v nové grafické úpravě, kterou navrhl Jan Šerých. Hlavní obsahové sekce Hudební vědy jako jednoho z klíčových domácích oborových časopisů budou nadále tvořit rubriky článků s preferencí bohemikálních témat a recenze domácí a zahraniční literatury doplněné o zprávy z konferencí. Nově bude přidána sekce s informacemi o doktorském studiu v hudebních oborech na českých vysokých školách a rubrika zaměřená na aktuálně probíhající a ukončená habilitační a jmenovací řízení. Celá tato informační sekce o dění na českých vysokých školách, na nichž probíhá studium v různých hudebních oborech, tak bude pravidelně přinášet aktualizované zprávy o všech tématech výzkumu v rámci doktorského studia, úspěšně obhájených disertačních pracích, tématech habilitačních prací a přednášek v rámci habilitačních a jmenovacích řízení.

Od ročníku 2019 bude časopis rozšířen také o online elektronickou verzi se samostatným identifikátorem periodické publikace ISSN. Většina publikovaných článků, recenzí a informací z tištěného čísla periodika bude na webových stránkách časopisu dostupná i v další jazykové mutaci. Tímto postupně zaváděným paralelním zveřejňováním příspěvků ve dvou jazykových verzích, v nejčastější kombinaci některého ze světových jazyků v tištěné verzi a českého jazyka v elektronické verzi, chce redakce umožnit rozšíření aktuálních výsledků výzkumu s bohemikálními tématy mezi oborové odborníky z celého světa a přitom stále dbát o rozvíjení domácí české terminologické tradice.

Redakce bude ve spolupráci s Muzikologickou knihovnou ÚDU AV ČR (do konce roku 2018 knihovnou Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR) hledat další možnosti pro rozšíření zastoupení tištěné verze časopisu v síti zahraničních knihoven, např. formou výměny publikací.

Příjemnou povinností je poděkování všem institucím, jejichž finanční a morální podpora, ochota a porozumění umožňují nadále pokračovat ve vydávání časopisu: vedení Ústavu dějin umění AV ČR, Ministerstvu kultury ČR a Nadaci Český hudební fond. Poděkování náleží také bývalým i novým členům redakční rady časopisu, o jejichž odborné rady, podněty a připomínky se bude redakce opírat.

Hlavní odborné i prostorové zázemí bude mít časopis v nově založeném Oddělení muzikologie ÚDU AV ČR, jehož činnost byla zahájena 1. ledna 2019. Na základě výběrových řízení, která probíhala v průběhu září až prosince 2018, tvoří oddělení muzikologie k 1. dubnu 2019 tito vědečtí pracovníci: Roman Dykast (vedoucí oddělení a vedoucí redaktor časopisu Hudební věda), Anja Bunzel, Petr Daněk, Martin Horyna, Milada Jonášová, Václav Kapsa a Aleš Opekar. V průběhu roku bude oddělení rozšířeno o Janu Vozkovou, která byla ve výběrovém řízení vybrána na místo vědecké pracovnice oddělení muzikologie, ale v současné době ještě pokračuje jako vedoucí Muzikologické knihovny ÚDU AV ČR. Datum předání knihovny prozatím nebylo stanoveno. Vedení ÚDU AV ČR předpokládá, že novou vedoucí knihovny muzikologie se po předání celé knihovní agendy stane Markéta Kratochvílová, která v knihovně spravuje muzikologické bibliografické databáze. Výkonnou redaktorkou časopisu Hudební věda se na základě výběrového řízení stala Hana Jarolímková.

Výzkumná koncepce oddělení muzikologie ÚDU AV ČR je zaměřena na bohemikální témata z oblasti dějin a teorie hudby. Tematické a pracovní provázání s dalšími odděleními a badatelskými centry v rámci ÚDU AV ČR bude zajišťovat dlouhodobý hlavní týmový cíl oddělení – vytvoření kolektivní monografie Dějiny hudby v českých zemích. Příprava této monografie bude postupně realizována v dílčích individuálních projektech. Jejich smyslem bude zkoumání vývoje hudební kultury v geograficky a historicky vymezeném prostoru tzv. českých zemí a jeho interpretování z hlediska proměňujícího se ideového, sociálního, kulturního, ekonomického, konfesijního a hudebně-institucionálního kontextu včetně nutného přesahu do celoevropských souvislostí.

Současné složení badatelského týmu umožňuje pokrývat historicky široké zakotvení výzkumu od středověku až do současnosti. Tematicky se nebude omezovat pouze na projevy vysoké hudební kultury, ale bude hledat nové metody odkrývání fungování hudby ve všech vrstvách dobové společnosti. Výzkum středověké hudby se v prvních letech zaměří na oblast chorálních liturgických rukopisů české provenience monastického původu a některých specifických repertoárových bohemikálních jevů v hudební liturgii svátků, přičemž je bude dávat do vývojové souvislosti s relevantními prameny zejména středoevropského regionu.

Výzkumná tematika v oblasti renesanční hudby je zaměřena zejména na hudební kulturu předbělohorských Čech a v první etapě je orientována na studium rudolfinského a předbělohorského nototisku. Důležitou badatelskou součástí tohoto úkolu je také rekonstrukce a zhodnocení renesančních hudebních knihoven na našem území (zejména knihovny posledních Rožmberků). Součástí výzkumu předbělohorského období hudební kultury je také práce na edicích polyfonního repertoáru z okruhu literátských bratrstev. Společným výzkumným projektem je příprava a postupná realizace Slovníku hudební kultury českého středověku a renesance. Novým aspektem výzkumu pozdně renesanční hudební kultury bude i téma kontinuity a diskontinuity určitých aktivit a jevů ve vývoji hudební kultury v prvních desetiletích pobělohorského období. Časově navazující badatelská tematika je zaměřena na tvorbu pražských skladatelů raného 18. století a bude spojena s prací na tematických katalozích těchto skladatelů a s výzkumem vývoje hudebního tisku v tomto období. Na poli světské hudby představovala v 18. století největší import tehdejší italská opera, jejíž pokračující výzkum bude zaměřen na specifické stránky pražské opery typu „teatro impresariale“ (1724–1807, repertoár, divadelní ředitele, pěvce, recepci domácím publikem, zkoumanou mj. na dobových opisech a tiscích libret). Přesah repertoáru od italské opery k chrámové hudbě bude sledován na fenoménu kontrafakt árií a ansámblů. Vedle dílčích studií k životu a dílu W. A. Mozarta bude zkoumána jedinečná dobová recepce jeho díla v Čechách i v celoevropském kontextu (šíření pražských dobových opisů Mozartových děl Evropou). Výzkum hudební kultury 19. století bude badatelsky orientován zejména na tematiku činnosti a vlivu tehdejších salonů a spolků a na repertoár, který se v tomto prostředí provozoval. V oblasti populární hudební kultury se v první fázi výzkum zaměří na dějiny české muzikálové scény a sledování vývojových proměn taneční hudby a zpěvní produkce zábavného rázu počínaje 18. stoletím. Předpokládá se, že postupně bude oddělení muzikologie rozšířeno o výzkumné pracovníky se zaměřením na hudební problematiku od druhé poloviny 19. století do současnosti a předložené výzkumné priority tak budou doplněny rovněž o badatelská témata tohoto významného období vývoje české hudební kultury.

Roman Dykast