Hudební Věda

Amicus immusicus. Příspěvek k tradici pojetí Jana Campana jako hudebního skladatele

shrnutí článku

Marta Vaculínová – Petr Daněk

Latinské přebásnění žalmů patřilo ve své době k nejvydávanějším dílům Jana Campana Vodňanského, básníka a profesora pražské univerzity. Tiskem vyšel první díl jeho ód v Praze roku 1611 u tiskaře Jonaty Bohutského. O dva roky později následoval díl druhý, v němž jsou písně na dny sváteční a nedělní po celý rok, a roku 1616 díl třetí, parafráze na Píseň písní. Populární titul byl brzy vytištěn i v zahraničí: první díl vyšel už roku 1613 v tiskárně v Ambergu u Johanna Schönfelda. Všechny tři původně vydávané knihy byly sjednoceny do jednoho svazku a vydány ve Frankfurtu nad Mohanem roku 1618 v dnes nejznámějším vydání, doprovázeném v závěru svazku také notací. Na základě tohoto vydání byl Campanus dlouho považován i za hudebního skladatele a dodnes se skladby z frankfurtského vydání uvádějí na koncertech, nahrávkách či internetu pod jeho jménem.

Nedávno objevené souborné vydání Odarum sacrarum libri duo, realizované tiskařem Schönfeldem v Ambergu (1618), však potvrzuje pochybnosti o Campanově autorství nápěvů. Předmluva v amberském vydání se od předchozích výrazně liší a svým obsahem přispívá k zpřesnění našich představ o Campanovi jako básníku i o tom, jak to vlastně bylo se zhudebněním jeho ód, neboť v ní Campanus uvádí: „Můj poradce chtěl, aby byly přidány také nápěvy české, to jest sladké; doufal jsem, že takové snadno získám od pánů Jana Strejce a Pavla Spongopoea, skladatelů praktické hudby; ale oba byli vytíženi svou činností v kutnohorské městské radě a nemohli mi pomoci. Proto jsem připojil ty, které mi už předtím poslal kouřimský školní správce Tobiáš Adalbert“.

Z Campanovy předmluvy plyne, že se v případě nabízených zhudebnění, otištěných ve frankfurtském vydání, jedná o souhrn skladeb různých autorů a různého původu, které shromáždil Tobiáš Adalbert. Zjištění, že Campanus nebyl autorem nápěvů, není ztrátou pro českou hudební kulturu. Nezpochybňuje to ani jeho literární kvality a význam. Je samozřejmě otázkou, odkud získal Tobiáš Adalbert použité nápěvy. Nejspíše se jednalo o výběr z anonymní tvorby, která kolovala v Čechách pro potřeby výuky meter, zpěvu a kompozice.

Klíčová slova: Jan Campanus Vodňanský; hudební tisk, odae sacrae, humanismus a hudba

Kompletní text k tomuto článku najdete zde [PDF]