Hudební Věda

Karel Janeček: Kontrapunkt (1945–1948) – Kritická analýza zapomenutého spisu

shrnutí článku

Miloš Hons

V letech 1941–1946 působil Karel Janeček jako profesor skladby na Pražské konzervatoři. Zde začaly vznikat jeho velké teoretické spisy – Základy moderní harmonie (psáno 1942– 1949) a Kontrapunkt (psáno 1945–1948). V předmluvě knihy Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie z roku 1968 je poznámka, že navazující spis Skladatelská práce v oblasti kontrapunktu je již zčásti vypracován. Žádný takový spis však nevydal a ani v pozůstalosti se nezachoval. Jedním z cílů této studie je odpověď na otázku, zda nedokončenou učebnici kontrapunktu mohl pokládat za základ této nové práce. Dalším z cílů je komparace se dvěma zásadními předchozími českými pracemi o kontrapunktu – Nauky o kompozici (1880–1884) F. Z. Skuherského a Nauky o kontrapunktu, imitaci a fuze (1936) Otakara Šína.

Studie si všímá historických reálií a analyzuje první dva díly: (I) Obecnou nauku o kontrapunktu a (II) Vokální kontrapunkt. Autor minimalizoval informace historického charakteru a postupoval od jednoduššího ke složitějšímu, tzn. od dvojhlasu až k mnohohlasu, imitačním technikám a kánonu. Obdobně postupoval při výkladu od techniky kontrapunktu stejného, nestejného, synkopického a nakonec ke smíšenému, který chápal jako cíl a účel celé metodiky kontrapunktu. Zájem o imitační techniku Janečka dovedl až ke zcela novým pojmům a technikám, jaké představuje tzv. přenosný kontrapunkt a dvojznačný kánon. Názornost daná propojením analytické a kompoziční metody uchovávají tomuto spisu určitou kvalitu i po mnoha letech. Lze se tedy domnívat, že Janeček mohl nedokončený Kontrapunkt pokládat za základ knihy o skladatelské práci v oblasti kontrapunktu.

Klíčová slova: teorie kontrapunktu; vokální kontrapunkt; instrumentální kontrapunkt

Kompletní text k tomuto článku najdete v tištěném vydání Hudební vědy 2/2020.