Hudebně teoretické vzdělání v pojetí Karla Janečka
shrnutí článku
Karel Janeček (1903–1974) je zakladatelskou osobností české moderní hudební teorie. Kromě vědecké a skladatelské činnosti se do dějin české hudby zapsal jako tvůrce nové koncepce vysokoškolské hudebně teoretické výuky, která ve svém základním modelu trvá dodnes. Po krátkém působení na Pražské konzervatoři rozvíjel svou činnost po třicet let na Akademii múzických umění v Praze ve funkci vedoucího katedry hudební teorie. Zde se také zasloužil o vznik sborníku s názvem Živá hudba, který byl věnován teoretické a muzikologické tvorbě členů katedry a dalších pedagogů AMU. Koncepce sborníku vznikala za Janečkova redaktorského vedení a v tomto sborníku publikoval řadu významných studií. Výuka interpretů, dirigentů, režisérů a zejména skladatelů byla pro Janečka prostředkem empirického ověřování názorů, koncepcí a systematik, které uplatnil ve svých velkých spisech a studiích. Z historického pohledu patří k nejcennějším knihy Základy moderní harmonie (1965), Hudební formy (1955) a Tektonika – nauka o stavbě skladeb (1968). Kromě těchto spisů byl autorem prvního pojednání o melodice (Melodika, 1956), analytické výuce harmonie (Harmonie rozborem, 1963) a skladatelské práci v oblasti klasické harmonie (Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, 1973). Janečkovou hlavní pedagogickou náplní na AMU se staly dva teoretické předměty, jejichž koncepci vymyslel a realizoval: nauka o skladbě a seminář rozboru skladeb, později označovaný jako studium skladeb. Oba předměty byly koncipovány především pro studenty skladby a dirigování, tedy obory, u nichž se předpokládala vyšší úroveň teoretického rozhledu. Nauka o skladbě se postupem doby, jak vznikaly jeho zásadní teoretické spisy, stala nadstavbou hudebně teoretických disciplin a byla zaměřená na tři oblasti: (a) moderní harmonii, (b) melodiku a (c) tektoniku. Metodiku výuky těchto předmětů Janeček založil na syntéze dvou základních metod – kompoziční a analytické. Vrchol analytické činnosti představovala tzv. aktivizovaná analýza, kterou uplatnil zejména v rozboru komorní tvorby Bedřicha Smetany (Smetanova komorní tvorba, 1978).
Klíčová slova: Karel Janeček, hudební teorie, hudební analýza