Latinská kontrafakta některých písní z období ars nova ve středoevropských pramenech 1. poloviny 15. století
shrnutí článku
Středoevropské hudební prameny z patnáctého století obsahují řadu „cizích“ (ve smyslu „nikoli středoevropského původu“) polyfonních světských písní, z nichž mnohé se dochovaly pouze v těchto pramenech, a to začasté nikoli ve své původní podobě.
Autor se snaží zjistit, k jakému vývoji docházelo u tohoto repertoáru poté, co si získal příznivce v geograficky i kulturně odlišném prostředí.
Časový záběr daného materiálu je tu zúžen na „písně z období ars nova“, tj. polyfonní písně spadající stylově do čtrnáctého století, jež byly původně zhudebněními textů s použitím jedné ze zavedených forem západo- a jihoevropských tradic lyrické poezie.
V příloze autor uvádí seznam písní z období ars nova s kontrafaktovanými texty v latině, které se mu podařilo lokalizovat ve středoevropských pramenech z doby přibližně před rokem 1450 (navíc rozšířený o konkordance s nelatinskými kontrafaktuálními texty, o konkordance bez textů, o incipity vyskytující se v teoretických traktátech a konečně o instrumentální intabulace). Nachází tu doklady silné převahy francouzských kompozic nad italskými, jakož i tendenci k zařazování hudby, jež nevykazuje vysoký stupeň rytmické složitosti.
Autor dále analyzuje rozmanité případy uplatňování latinských texto- vých kontrafakt v již dříve existujících skladbách a usuzuje, jak takové skladby mohly fungovat ve vzdělávací a liturgické praxi. Konečně zdůrazňuje, že písně z období ars nova se ve středoevropském prostředí dočkaly jakéhosi „druhého života“, v jehož průběhu s nimi bylo nakládáno s pozoruhodnou mírou volnosti.
Klíčová slova: kontrafaktum; střední Evropa; ars nova; ballade; rondeau; virelai
Přeložil Ivan Vomáčka