Nové nálezy k rané recepci Mozartovy opery La clemenza di Tito
shrnutí článku
V rámci současného Rezeptionsforschung, jež se soustředí na zkoumání způsobů a cest, jimiž jednotlivé opery pronikaly do povědomí kulturní veřejnosti, nabízejí obě pro Prahu komponované Mozartovy opery širokou pramennou základnu, z níž těží i Neue Mozart Ausgabe.
Publikovaná studie předkládá soubor nových poznatků o dobových pražských opisech opery La clemenza di Tito, které jsou dnes uchovávány v Berlíně, Londýně, Salcburku, Vídni a Curychu. Většina z nich vznikla v opisovačské dílně kontrabasisty orchestru pražské opery Antona Gramse, avšak tzv. berlínská partitura (v NMA ceněna jako pramen D) byla pořízena přímo dle autografní partitury pražským varhaníkem Johannem Nepomukem Wenzelem, jehož plodné vídeňské kontakty s Mozartem autorka doložila už dříve. Dešifrování povahy dobové recepce opery La clemenza di Tito je ozvláštněno skutečností, že Mozartova autografní partitura neobsahuje secco recitativy. Editor této opery v rámci Neue Mozart Ausgabe Franz Giegling ocenil mezi sekundárními prameny tohoto díla jako pramen C Lobkovickou partituru, což nový výzkum doplnil zjištěním podílu pražských kopistů na opisu v pozůstalosti Karla Thomase Mozarta (pramen C1) a na partituře chované ve vídeňském Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde (pramen G). Badatelsky dosud nedoceněná kopie Tita, vytvořená několika kopisty Gramsovy dílny, v níž dokonce plnila funkci tzv. Vorlagekopie, se nachází v londýnské British Library v pozůstalosti Domenica Dragonettiho (v rámci NMA podhodnocena jako Quelle F). Představuje nejen jeden z opisů tzv. první generace a z blízkosti autografní partitury, ale dodatečně do ní byl Gramsem vepsán i pražský německý překlad libreta.
Z komparací všech tří pražských opisů vyplynul poznatek, že lobkovická partitura vznikla opisem tzv. londýnské partitury. La clemenza di Tito byla zřejmě nedlouho po své premiéře v Praze prováděna také v singspielové verzi, přičemž uplatněný německojazyčný překlad textu opery byl doposud neznámý, protože se nedochoval žádný tisk libreta v této verzi. Týž překlad obsahuje i další produkt Gramsovy dílny, tzv. curyšská partitura, z níž je dochován pouze 1. akt. Svůj význam měly pražské opisy Tita i pro první vydání opery tiskem (Breitkopf & Härtel 1809), což dokládají některé odchylky od autografní partitury, společné s londýnskou partiturou, která v současnosti platí za výchozí produkt celé pražské opisovačské tradice této Mozartovy opery.
Klíčová slova: Wolfgang Amadeus Mozart; La clemenza di Tito; Anton Grams; Johann Wenzel; Domenico Dragonetti; pražské opisy partitury; kopistická dílna