Článek | Article

Autor:

Miloš Hons

Název:

Jan Klusák’s Serial Form as a Sophisticated Tectonic Model

Variantní název:

Seriální forma Jana Klusáka jako sofistikovaný tektonický model

Zdrojový dokument:

Hudební věda LXI (2024), č. 4, s. 519–603.

DOI:

https://doi.org/10.54759/MUSICOLOGY-2024-0404

Trvalý odkaz:

https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:51627651-530d-4f62-8841-f3eadd7ae916

English summary:

Jan Klusák ranks among the most distinctive contemporary Czech composers, in particular as regards music produced in the 1960s and ‘70s. Soon after studies at Prague’s HAMU (Music Academy), he already evolved an individual idiom grounded in the serial principle of composition, to which he has remained faithful to this day. His creative style has been characterized from the beginning by an exceptionally strong sense of rational reflection, marked among other factors by the influence of Karel Janeček whose seminars on the theory of composition had left a lasting impression on Klusák. His music offers a wide variety of elements attesting to his penchant for compositional and structural refinements drawing on miscellaneous mathematical operations and geometric rules. From these foundations he proceeded to build his individual compositional method and his concept of a serial form derived from the properties of the twelve-tone series. In this sense, his Sixth Invention, from 1969, embodies the accomplishment of Klusák’s theoretical and compositional endeavour at the end of which was a sophisticated tectonic model of a one-movement piece whose form and structure are not merely products of a random or unrestricted use of a series and its transpositions.

The aim of the present study is to expound the principles and genesis of Klusák’s serial form, on the basis of research of source material, and in the final part by an analysis of two compositions: Invention No. 6 for Nonet, from 1969, and Concert Fantasy for Violin, Viola and Orchestra “Parting with Mozart”, from 2023.

České resumé:

Jan Klusák patří k nejoriginálnějším skladatelům české hudby zejména období 60. a 70. let minulého století. Již brzy po studiích na HAMU si vybudoval osobitou hudební řeč založenou na seriálním kompozičním principu, kterému zůstal věrný až dodnes. Jeho tvůrčí poetika se od počátku vyznačovala nevšedním smyslem pro racionální úvahu, v níž se projevoval i vliv Karla Janečka, jehož semináře nauky o skladbě a rozboru skladeb na něm zanechaly velký dojem. V Klusákově tvorbě nalezneme celou řadu dokladů, svědčících o oblibě kompozičních a strukturních fines, využívajících různé matematické operace a geometrické zákonitosti. Na těchto základech vznikala i jeho vlastní kompoziční metoda a koncepce seriální formy, odvozené z vlastností dvanáctitónové řady. Šestá invence z roku 1969 pak představuje úspěšné dovršení tohoto teoretického a kompozičního úsilí, kterým skladatel vytvořil sofistikovaný tektonický model jednovětého celku, v němž forma i stavba nejsou jen výsledkem náhodného či volně pojatého uplatnění řady a jejích transpozic.

Cílem studie je vysvětlení podstaty a geneze Klusákovy seriální formy na základě výzkumu pramenného materiálu a v závěru analytickým výkladem dvou skladeb – VI. invence pro noneto z roku 1969 a Koncertantní fantazií pro housle, violu a orchestr „Loučení s Mozartem“ z roku 2023.

Keywords:

Keywords: Jan Klusák; musical form; serial music; dodecaphony; rationality; New Music of the 60s

Klíčová slova:

Klíčová slova: Jan Klusák; hudební forma; seriální hudba; dodekafonie; racionalita; Nová hudba 60. let