Článek | Article

Autor:

Jiří Sehnal

Název:

Varhany a figurální hudba u cisterciaček na Starém Brně a v Předklášteří

Variantní název:

The Organs of Staré Brno and Předklášteří and the Figural Music Produced by the Local Nuns

Zdrojový dokument:

Hudební věda LXII (2025), č. 2, s. 133–169.

DOI:

https://doi.org/10.54759/MUSICOLOGY-2025-0202

České resumé:

Roku 1782 zrušil císař Josef II. klášter cisterciaček na Starém Brně. V klášteře tehdy žilo 45 sester. O jejich osudech po roce 1782 nás informují dopisy varhanice a zpěvačky sestry Aurelie Rosmanitové (1754–1831), (s. 135–136). Základ jejich hudby tvořil gregoriánský chorál, ale od konce 17. století začaly sestry pěstovat vícehlasou hudbu. Dochovaly se tři seznamy sester hudebnic s určením nástrojů, na které hrály: 16 sester roku 1697 (s. 140), 19 sester roku 1755 (s. 140) a 17 sester roku 1782 (s. 142). Soubor měl k disposici 8 zpěvaček, z nichž některé mohly zpívat tenor a bas, 4–6 houslistek, hráčky na trompetu (?) a lesní roh, od poloviny 18. století hráčku na trombu marinu (s. 143).

Z hudebních nástrojů se dochovaly jen varhany. Klášter vlastnil dvoje varhany z let 1695–1697 od Abrahama Starka (1659–1709) z Lokte u Karlových Varů: velké II/22 a malé I/9. Skříň positivu velkých varhan se dochovala ve farním kostele v Šardicích (s. 152, 155). Popis a osudy velkých varhan, na které se učil hrát Leoš Janáček, jsou popsány na s. 149–157. Malé varhany byly přestěhovány do farního kostela ve Sněžném, kde se dochovaly v původním stavu (s. 158–160). Z hudebnin, které byly oceněny na pouhých 45 krejcarů, se dochovala jen jedna (s. 147–147).

Ve stejné době byl zrušen i klášter cisterciaček v Předklášteří u Tišnova, kde v roce 1782 žilo 55 sester. Také zde byla pěstována podobná figurální hudba jako na Starém Brně. Klášter měl dvoje varhany: menší II/16 a větší II/19 od Mikuláše Pavla Františka Siebra z roku 1763. Dochoval se jen prospekt větších varhan (s. 162–163). Seznamy sester hudebnic, jaké máme ze Starého Brna, ani jiné informace o hudbě nejsou známy. V kostele se dochovaly v presbytáři a na prostranném západním kůru lavice pro sestry zdobené rokokovými ornamenty z druhé poloviny 18. století. Po zrušení kláštera byly lavice nelogicky rozmístěny po kůru a v presbytáři (s. 165).

English summary:

In 1782, the Emperor Joseph II dissolved the monastery of Cistercian nuns at Staré Brno. The monastery then housed 45 sisters. Their fate after 1782 is informed by the letters of the organist and singer Sister Aurelie Rosmanit (1754–1831, pp. 135–136). While their music productions were initially centered around the plainchant repertoire, from the late 17th century the nuns began to cultivate polyphonic music as well. From that time, three lists of nun musicians have survived, specifying each player's instrument: namely, 16 nuns for the year 1697 (p. 140), 19 nuns for 1755 (p. 140), and 17 nuns for 1782 (p. 142). The ensemble comprised eight singers, some of whom were trained to perform tenor and bass parts, between four and six violin players, plus trumpet and horn players, as well as from the mid-18th century a tromba marina player (p. 143).

Of those musical instruments only the organs have survived. The monastery owned two organs, both built between 1695 and 1697 by Abraham Stark (1659–1709) of Loket near Karlovy Vary: a large one, II/22, and a small one, I/9. The case of the Brustpositiv of the large organ has survived in the parish church of Šardice (p. 152, 155). The large organ and its history (e.g., it was the instrument on which Leoš Janáček learned to play the organ) is described on pp. 149–157. The small organ was moved to the parish church of Sněžné where it has been preserved in its original shape (pp. 152–156). Of the monastery's collection of sheet music, whose price was then estimated at a mere 40 kreuzers, only one item has survived (146–147).

The same period also witnessed the dissolution of the monastery of Cistercian nuns at Předklášteří near the town of Tišnov, in 1782 the home of 55 nuns. Its repertoire of figural music was similar to that of Staré Brno. This monastery also owned two organs: a smaller one, II/16, and a larger one, II/19. The larger organ was built in 1763 by Mikuláš Pavel František Sieber. Of those, only the pipe case of the larger organ has survived (pp. 162–163). No list of nun players similar to those from Staré Brno has been discovered, and neither is there any other information available about this monastery's music. The church's surviving furniture still includes, in its presbytery and its spacious choir in the chancel's western part, pews for the nuns dating from the second half of the 18th century, decorated with Rococo ornaments (p. 165). The pews' peculiar positioning in the choir and presbytery dates from the time of the monastery's dissolution.

Klíčová slova:

hudba 17.–18. století; Staré Brno; Předklášteří; cisterciačky; varhany; varhanář Abraham Stark

Keywords:

music of the 17th–18th centuries; Staré Brno; Předklášteří; Cistercian nuns; organ; pipe organ builder Abraham Stark