Článek | Article

Autor:

David R. Beveridge

Název:

Dvořák the "Undramatic": The Curious Origins of a Tenacious Notion

Variantní název:

Dvořák „nedramatický": kuriózní počátky tvrdošíjné představy

Zdrojový dokument:

Hudební věda LXIII (2026), č. 1, s. 2–58.

DOI:

https://doi.org/10.54759/MUSICOLOGY-2026-0101

Trvalý odkaz:

https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:79d2e3b2-89f2-4e34-9278-1ed97f97be72

English Summary:

In Dvořák's oeuvre the genre accounting for the largest amount of performance time by far is opera. During his lifetime his many operas were on the whole received well or even with great enthusiasm, given in a total of nearly four hundred performances. Yet conventional wisdom says he was important mainly as an instrumental composer, and that he was not very talented in drama. Examination of the circumstances under which these notions arose casts serious doubt on their validity. They go back to the early 1870s in articles by Czech critics who felt a need for Czech art, long suppressed in the Germandominated Habsburg empire, to demonstrate its own value. In the genre of opera this had already been accomplished by Smetana; it remained for Dvořák to supply symphonies and classical chamber works. Other factors not related to the actual quality of works also contributed to the "pigeon-holing" of Dvořák as an instrumental composer. Until late in 1885 this "fact" about him remained unknown to music critics who were not Czech. But then two articles on him by Czechs appeared in the German language in Vienna and Leipzig and "let the cat out of the bag", and we find the notion of Dvořák as mainly an instrumental composer cropping up with increasing frequency throughout Europe and America – even as his actual achievements in opera became more and more impressive. Meanwhile productions and planned productions of his operas outside the Czech lands were marred by chance events and in some cases by anti-Czech prejudices. During the early twentieth century a strong influence was exerted by Zdeněk Nejedlý, who evidently had personal reasons for holding a grudge against Dvořák and attacked him mercilessly, especially his operas, in a whole series of articles and books. During the past several decades, however, Dvořák has finally earned a prominent place in operatic repertoire worldwide, albeit for the time being only with one work, Rusalka.

České resumé:

Ve Dvořákově tvorbě žánrem, který zabírá zdaleka nejvíce času v době trvání při provedení, je opera. Za jeho života byly jeho četné opery přijaty vcelku dobře nebo i s velkým nadšením a uvedeny v celkem téměř čtyřech stech představeních. Přesto se tradičně tvrdí, že Dvořák byl významný především jako instrumentální skladatel a že v dramatické tvorbě neměl velký talent. Zkoumání okolností, za nichž tyto představy vznikly, vážně zpochybňuje jejich platnost. Jejich kořeny sahají až do první poloviny 70. let 19. století v článcích od českých kritiků, kteří cítili potřebu, aby české umění, dlouho potlačované v německy ovládané habsburské říši, prokázalo svou vlastní hodnotu. V operním žánru se to podařilo již Smetanovi, na Dvořákovi zůstalo dodat symfonie a klasická komorní díla. K „zaškatulkování" Dvořáka jako instrumentálního skladatele přispěly i další faktory, které nesouvisely s vlastní kvalitou děl. Až do listopadu roku 1885 zůstávala tato „skutečnost" o něm neznámá hudebním kritikům, kteří nebyli Češi. Tehdy se však ve Vídni a v Lipsku vyšly dva články o Dvořákovi, které psali Češi v německém jazyce a „vypustily kočku z pytle". V Evropě i v Americe se pak stále častěji objevovala představa, že Dvořák je především instrumentální skladatel – i když to, co skutečné dokázal ve svých operách bylo stále impozantnější. Mezitím byly inscenace i plánovaná uvedení jeho oper mimo české země zmařené náhodnými událostmi a v některých případech i protičeskými předsudky. V prvních letech dvacátého století působil silným vlivem Zdeněk Nejedlý, který měl zřejmě osobní důvody k zášti vůči Dvořákovi a v celé řadě článků a knih na něj nemilosrdně útočil, zejména na jeho opery. Nicméně si však Dvořák konečně vydobyl významné místo v operním repertoáru na celém světě během posledních několika desetiletí, i když zatím jen jedním dílem, Rusalkou.

Keywords:

Antonín Dvořák; opera; libretto; Eduard Hanslick; Francis Hueffer; Ludevít Procházka; Emanuel Chvála; Václav Juda Novotný; Zdeněk Nejedlý; Otakar Hostinský; Václav Vladimir Zelený

Klíčová slova:

Antonín Dvořák; opera; libretto; Eduard Hanslick; Francis Hueffer; Ludevít Procházka; Emanuel Chvála; Václav Juda Novotný; Zdeněk Nejedlý; Otakar Hostinský; Václav Vladimir Zelený